Seriál protiprávních postupů ministryně spravedlnosti pokračuje dalším dílem

Projekt: Kauza Dohnal

Zpět na projekty
 
24.04.2014

Poté, co byl brigádní generál Mgr. Petr Dohnal odvolán ze služebního místa generálního ředitele Vězeňské služby České republiky na základě zcela jiného zákona, než zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů, a to rozhodnutím, které nesplňuje elementární požadavky českého právního řádu na jeho náležitosti, poté co byl na zmíněné služební místo bez splnění podmínek stanovených zákonem o služebním poměru pověřen zastupováním ředitel Věznice Rapotice, na něhož ministryně neměla personální pravomoc, poté, co bylo zahájeno řízení ve věcech služebního poměru o převedení na jiné služební místo, ačkoli díky „netradičnímu“ odvolání ze služebního místa neexistuje zákonné ustanovení, podle něhož by bylo možné gen. Dohnala na toto jiné služební místo ustanovit, vyhlásila dne 16. dubna 2014 ministryně výběrové řízení o obsazení služebního místa generální ředitel VS ČR.

Také tento krok ministryně se nepotkává s platnou právní úpravou služebního poměru. Uvedený právní předpis podrobně upravuje postup služebního funkcionáře při obsazování služebního místa. Služební funkcionář je v první a druhé fázi obsazování povinen na služební místo příslušníka vlastního, případně jiného bezpečnostního sboru, ve stejné služební hodnosti, který k datu obsazování služebního místa není zařazen na služebním místě (např. z důvodu zařazení v záloze pro přechodně nezařazené). Takový příslušník s nejvyšší služební hodnosti k dispozici paradoxně je a je jím právě gen. Dohnal, protože v důsledku nezákonného rozhodnutí ministryně samé, není ustanoven na žádném služebním místě (a není dokonce ani v záloze pro přechodně nezařazené). Tuto „nevýznamnou“ okolnost ministryně s úctou k právu sobě vlastní, záměrně přehlédla. Nalezením „volného“ příslušníka již první fázi měl proces obsazování služebního místa skončit.

Vzhledem k tomu, že neskončil, byl by rozporu se zákonem o služebním poměru každý další postup, ale i ten, který zvolila ministryně, je na štíru s právem jaksi „tuplovaně“. Obsazování služebního místa po dvou neúspěšných fázích má totiž pokračovat fází třetí, která spočívá v tzv. nabídkovém řízení. V něm mohou o ustanovení na služební míst o požádat příslušníci, kteří již dosáhli požadovanou nejvyšší služební hodnost, jsou sice ustanoveni na služebním místě, ale měli by o volné služební místo zájem. Teprve v případě, že žádný z příslušníků neprojeví zájem, případně jej služební funkcionář nepovažuje za vhodného pro obsazení služebního místa, může služební funkcionář přistoupit k vyhlášení výběrového řízení, do něhož se mohou přihlásit výlučně příslušníci ve služební hodnosti o stupeň nižší, než je požadována pro obsazované služební místo.

I následný zákonem předvídaný postup však ministryně ignorovala, a rovnou vyhlásila výběrové řízení. Tím diskvalifikovala uchazeče z řad příslušníků, kteří již požadované služební hodnosti dosáhli, a dala prostor příslušníkům s nižší služební hodností. I laikovi to přeci musí být podivné, když ne rovnou podezřelé. Ministryně tak postupovala zřejmě proto, aby se o služební místo nepřihlásil první náměstek generálního ředitele, který, přestože to má v náplni služební činnosti, z rozhodnutí ministryně vězeňskou službu neřídí, ale je vlastně podřízeným pověřeného ředitele věznice. Anebo proto, že již ví, kdo z příslušníků s nižší služební hodností bude ještě neustanovenou výběrovou komisí označen jako první v pořadí vhodnosti pro obsaze í služebního místa generálního ředitele.

Veřejnost si tak může, bez rizika omylu, položit otázku, které další ustanovení zákona o služebním poměru poruší ministryně v následujících dnech?

Více informací v sekci Dokumenty ZDE